Emocionální všechuť No Tomorrow – recenze

„Až“ z Jihu Čech mi na talíř dnes večer dosedl film s cizokrajným (že by Maďařina?) názvem: No Tomorrow. Žánrově jsem jej označil za emocionální všehochuť, ale všeobecně jej zařadit do kolonky drama asi taky nebude upně od věci. A dělat pořádné dráma to chce pořádný kumšt.

Začnu kladnou stránkou a to je dle mého určitě technické hledisko. Zvuk na výtečné úrovni (možná hlasy nezrovna „řvavé“ ale to také situace nevyžaduje) a bez jakýchkoliv rušných šumných. Ještě lepší je kamera a celková obrazová práce. Barvy jsou pěkné a kamera se nebojí dynamického (a přitom přehledného) pohybu. Autoří na konec zkusilizáběr ala americká hydraulika a nevypadá to vůbec špatně.

Naopak co mě moc „nedostalo“ je feeling jednotlivých scén. Dokážu pochopit, že člověk před sebevražděním projíždí očima vzpomínky (a že jsou ty vzpomínky českobudějovické je o to lepší ), ale bohužel scéna s medvídkem je herecky neuvěřitelně přepálená až hraničí s groteskou. Oni vůbec herci nehrajou zrovna tak jak by mi sedlo. David má hodně zajímavý image (takovej kohout by mu záviděl u Beckham) a dost to ruší jednotlivé záběry.  Jeho projev na mostě (agresivní cukání) je taky dost rušivé (aspoň pro mě osobně).
Střih není špatný (schizofrenní dialog pasáž mezi rozchodem a příčinou rozchodu) ale v některých momentech není zrovna šťastný…střih na detail ve scéně s pomalou muzikou?! WTF?:)A také volba sled záběrů v polední scéně není úplně idealní.
Hudba sedla (až do posledních dvou skladeb teda).

Blog NOTE:
Možná, že jsem hnidopich nebo magor (btw: při slovech „Já jsem ty.“ je těžké nevzpomenout si na Rimmera ) ), ale některé věci mě prostě vadili a cítím, že by šli provést lépe. Ale to nic nemění na tom, že No Tomorrow je zatím nejlepší snímek, který jsem recenzoval. V ani ne deseti minutové jednohubce se dost věcí ztratí a přitom vynikne to lepší. 

Hodnocení: 80%
Produkce: Cho-Pa Pictures
Profil filmu: ZDE